Potom se apoštolové vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.
Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. (Sk 1,12-14.2,1-3)
S úctou udělám znak kříže. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
( Možný hudební doprovod k meditaci viz https://www.youtube.com/watch?v=TY6xZOpXu3o&list=RDxFF3L23P1C4&index=5 )
Sedím na židli uvolněně. Nohy jsou trochu rozkročené, ruce se dlaněmi opírají o stehna, záda jsou opřena o opěradlo židle. Pomalu si uvědomuji své tělo od hlavy až k patě. Vnímám, kde jsem napjatý… kde pociťuji v sobě bolest. Neřeším to, nechám to být. Uvolním se… a zhluboka se nadechnu… Ještě jednou… a ještě jednou… Dýchám pokojně… Vychutnávám ten klid, který mě obklopuje z každé strany… Vnímám vnější zvuky, které mě v této chvíli nevyrušují… Uvědomím si, že sedím v prostoru, ve kterém je přítomen Bůh. Je to Boží prostor. Bůh se na mě dívá milujícím pohledem. Dotýká se mě něžně a laskavě. Vnímám na sobě ten laskavý Boží pohled, vnímám jeho něžný dotek. Cítím, jak vkládá na mou hlavu svou ruku, jak mě obejme a drží v náručí… Vychutnávám si dobrotu této chvíle…
Prosím o milosti meditace:
- Prosím Boha o milost, aby všechny mé úmysly, činy a rozhodnutí byly nasměrovány čistě na službu a chválu Boha Otce. Prosím o velkodušnost, úctu a pokoru.
- Prosím o milost, abych měl účast na vylití Ducha svatého, jako apoštolové v den Letnic a abych i já byl zapálen a znovuzrozen duchovní láskou.
( https://www.youtube.com/watch?v=DSs3UvCWnd4&list=RDDSs3UvCWnd4&start_radio=1 )
Představím si, jak sestupuji dolu z hory, kde jsem viděl vystupovat Pána Ježíše do nebe. Uvědomuji si, s jakými pocity se vracím do města… kráčím vedle apoštolů…vidím mezi nimi i Marii, Ježíšovu maminku. Začnu si s ní povídat. Podělím se s ní o své pocity… Kráčíme ulicemi města a vcházíme do domu poslední večeře… Vystupujeme do horní místnosti. Zůstáváme tady s očekáváním výjimečné události… Čekáme na naplnění Ježíšova příslibu. Modlíme se společně, zpíváme radostné žalmy… Vzýváme Ducha svatého: Přijď Duchu svatý!…
( https://www.youtube.com/watch?v=QZLi6i5_eAU&list=RD-DitEAtjrWg&index=28 )
Nastává den letnic. Je padesátý den od Pánova zmrtvýchvstání a deset dní od nanebevstoupení. I tento den začínáme společnou modlitbou. Je ráno, úplně obyčejné, jako předešlá rána… Kolem deváté hodiny se začne dít něco výjimečného. Najednou se zvedl vítr, jako bouře se silným hukotem. Dům se naplnil zvláštní atmosférou, která se dotýká duše až do hloubky a vzbuzuje v ní pocit štěstí, nadšení a možná vyvolá i slzy radosti…
Nad hlavami apoštolů a Panny Marie se objevují ohnivé jazyky. I nad svou hlavou vnímám oheň, který příjemně hřeje a osvětluje moje nitro. Zůstanu s tímto úkazem a vnímám, co způsobuje v mé duši oheň Ducha svatého…
Za tu dobu se děje v městě také něco výjimečného…
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? Slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“ A všichni žasli a v rozpacích se ptal jeden druhého: „Co to má znamenat?“ (Sk 2,4-8.11-12)
( https://www.youtube.com/watch?v=cJ4bQTVaFB8&list=RD-DitEAtjrWg&index=6 )
Vidím a slyším něco, co neumím definovat jinak, než že je to zázrak. Přítomnost Ducha svatého všechno postavilo vzhůru nohama, a zároveň je v tom nepopsatelná harmonie, která vede k pokoji a jednotě, vždyť všichni cizinci v židovském městě, Jeruzalémě rozumí vlastní řeči. Každý každému rozumí…
Když se dějí mocné Boží skutky, nepřítel Boží a lidského pokolení je vždy na blízku. Vždy podněcuje osoby, které zpochybňují i Boží zázraky:
Ale jiní říkali posměšně: „Jsou plní sladkého vína!“ (Sk 2,13)
Petr to nenechal tak. Nenechal se zastrašovat. Duch svatý mu vnukl, co má říct.
Tu vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně k nim promluvil: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, ať je vám to známo: pozorně vyslechněte mou řeč! Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte, vždyť je teprve devět hodin dopoledne! Ale to se splnilo, co řekl prorok Joel: V posledních dnech, praví Bůh, ‚vyliji ze svého Ducha na všechny lidi. Pak budou vaši synové a vaše dcery prorokovat, vaši mladí muži budou mít vidění, vaši starci dostanou ve snu zjevení. Vyliji v těch dnech ze svého Ducha i na své služebníky a na své služebnice, a budou prorokovat. A způsobím divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, dříve, než přijde veliký a slavný den Páně. A každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude zachráněn.‘ (Sk 2, 14-21)
( https://www.youtube.com/watch?v=1eiRMNvikLg )
To jsou úžasná slova útěchy, potvrzení pravosti zázraku vylití Ducha svatého a důvod k velké radosti, že Ježíš splnil svůj příslib. Úplně se otevřu pro vylití Ducha svatého a vzývám ho: Duchu svatý vylij se na mě, obnov mě v hlubině mého srdce. Obnov můj život. Já už nechci žít tak jako doteď. Chci zanechat své špatné chování, své mrtvé jednání bez života, bez lásky. Ať mě tvá láska znovuzrodí a povolá k novému životu. Vyjádřím Duchu svatému, po čem v této chvíli nejvíce toužím. Úplně se otevřu, aby mohl vstoupit do mého srdce a vykonat ve mně svůj zázrak lásky… Moje srdce rozpálí oheň lásky… Zcela se odevzdávám této hořící lásce…
Pomalu ukončím meditaci. Uvědomuji si své pocity. Poděkuji Duchu svatému za přijaté milosti. Z hluboka se nadechnu… a pomodlím se: Otče náš…
( https://www.youtube.com/watch?v=RQuX0B0-AwQ&list=RDxFF3L23P1C4&index=16 )