Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! (Mt 28, 16-20)
( Možný hudební doprovod k meditaci viz https://www.youtube.com/watch?v=TY6xZOpXu3o&list=RDGee-eqNp8hw&index=5 )
S úctou si udělám znak kříže. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Sedím na židli uvolněně. Nohy jsou trochu rozkročené, ruce se dlaněmi opírají o stehna, záda jsou opřena o opěradlo židle. Pomalu si uvědomuji své tělo od hlavy až k patě. Vnímám, kde jsem napjatý… kde pociťuji v sobě bolest. Neřeším to, nechám to být. Uvolním se… a zhluboka se nadechnu… Ještě jednou… a ještě jednou… Dýchám pokojně… Vychutnávám ten klid, který mě obklopuje z každé strany… Vnímám vnější zvuky, které mě v této chvíli nevyrušují… Uvědomím si, že sedím v prostoru, ve kterém je přítomen Bůh. Je to Boží prostor. Bůh se na mě dívá milujícím pohledem. Dotýká se mě něžně a laskavě. Vnímám na sobě ten laskavý Boží pohled, vnímám jeho něžný dotek. Cítím, jak vkládá na mou hlavu svou ruku, jak mě obejme a drží v náručí… Vychutnávám si dobrotu této chvíle…
Prosím o milosti meditace:
- Prosím Boha o milost, aby všechny mé úmysly, činy a rozhodnutí byly nasměrovány čistě na službu a chválu Boží velebnosti. Prosím o velkodušnost, úctu a pokoru.
- Prosím o trpělivost, věrnost a vytrvalost ve víře vůči vzkříšenému Kristu.
Představím si učedníky, kteří se vrátili do Galileje, jak jim anděl řekl a poslušní Ježíšovu slovu kráčejí směrem na horu, kterou jim Ježíš určil. Kráčím spolu s apoštoly. Ještě mám v paměti vzpomínky na zážitky ze setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Probírám si v hlavě, kde všude jsem ho mohl potkat po zmrtvýchvstání… U hrobu, s Maří Magdalénou, za zavřenými dveřmi uprostřed učedníků, na cestě do Emaus, při rybolovu, když se Ježíš ptal Petra a v jeho jménu i mne: Miluješ mě?…
A teď se namáhám, abych se dostal na horu, kde znovu uvidím Ježíše po zmrtvýchvstání. Těším se na toto setkání s ním. Nevím, co mohu od toho čekat…
( https://www.youtube.com/watch?v=BHowBf3Fjr8&list=RDTL4IEot0WYE&index=17 )
Vyšli jsme na horu a pod námi je krásný výhled do krajiny. Vidím Galilejské jezero, kolem vesnice a města. Je obyčejné jarní dopoledne. Ovzduší je příjemné, poletují ptáci a zpívají zpěv o vítězství. Slunce svítí radostněji než v jiné dny, na obloze jsou malé mráčky, které jdou za sluncem, jako beránci za pastýřem…
Najednou se zjeví Ježíš přímo před námi. Spolu s učedníky se mu klaníme. Je nádherný, zářící, milý, laskavý. Jedním slovem je tak, úžasný, že mě to nutí padnout před ním na kolena.
( https://www.youtube.com/watch?v=1eiRMNvikLg&list=RD1eiRMNvikLg&start_radio=1 )
Ježíš promluví: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,18-20)
I já dostávám poslání, jít do světa a hlásat slovem i životem Ježíše Krista zmrtvýchvstalého. Mluvit o jeho úžasných skutcích, učit lidi kolem mě o tom, že jsme milovaní Bohem Otcem…
Poslouchám Ježíše, co mi dál klade na srdce: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ (Mk 6, 16-18)
To, co Ježíš slibuje těm, kteří v něho uvěří, je úžasné: V Ježíšově jménu „budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ Stačí tomu uvěřit a budu moci dělat velké věci. Dokonce i větší věci, neboť Ježíš jde k Otci. Když to vím, smím o to prosit. Proto se odvážím prosit Ježíše, aby mi dal takovou moc, kterou slibuje ne jenom apoštolům ale všem, kteří v něho uvěří…
( https://www.youtube.com/watch?v=CvglW3KNSsQ&list=RDCvglW3KNSsQ&start_radio=1 )
Ježíš pokračuje: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Ježíš nám otevírá mysl, abychom porozuměli Písmu a pokračuje: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle ‒ já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (LK 24, 46-49)
Další poselství Ježíše ke mně je, že v jeho jménu budou odpuštěny hříchy. Já také mám v sobě touhu, aby i mě v Ježíšově jménu byli odpuštěny hříchy. Z hloubi srdce prosím o odpuštění mých hříchů… Také prosím o splnění dalšího příslibu. Ježíši, pošli mi Ducha Svatého, kterého nám slíbil Tvůj Nebeský Otec… Prosím vlastně o naplnění touhy Otce i Syna, aby na mě vylili svého Ducha. Jenom v Duchu Svatém mohu také odpustit lidem, kteří mi ublížili a já jim v této chvíli z celého srdce toužím odpustit…
Teď se soustředím na poslední moment Ježíšovi přítomnosti mezi námi.
Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“ (Sk 1, 9-11)
( https://www.youtube.com/watch?v=4qd_B6wc81I&list=RD4qd_B6wc81I&start_radio=1 )
Najednou Ježíš stoupá od země a žehná všem přítomným. Hledím za ním s údivem. Vznáší se vzhůru a ztrácí se před mým zrakem v oblaku Boží velebnosti. Uvědomuji si své pocity. Co cítím, když vidím Ježíše odcházet do nebe? Co bych chtěl ještě za ním zvolat na rozloučenou, nebo po čem toužím, aby mi zanechal ze sebe na památku? Nebo možná i já bych chtěl odejít s ním? Co prožívám v srdci?…
Z mých myšlenek mě vyruší andělé: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“ Chci si dobře zapamatovat jeho odchod. Je to slavnostní, majestátní, vítězný odchod ve slávě a ve veliké záři… Dívám se na tu zář a majestátní osobu Ježíše Krista… Přesně takový bude i jeho příchod…
Pomalu ukončím meditaci. Za co děkuji? Co ve mě rezonuje? Jaký pocit mi zůstává v srdci?
Poděkuji za milosti meditace.
Zhluboka se nadechnu a pomodlím se: Otče náš…