Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ (Jan 20, 19-29)
( Možný hudební doprovod k meditaci viz https://www.youtube.com/watch?v=EQd9zxDbICc&list=RD-DitEAtjrWg&index=29 )
S úctou udělám znak kříže.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Sedím na židli uvolněně. Nohy jsou trochu rozkročené, ruce se dlaněmi opírají o stehna, záda jsou opřena o opěradlo židle. Pomalu si uvědomuji své tělo od hlavy až k patě. Vnímám, kde jsem napjatý… kde pociťuji v sobě bolest. Neřeším to, nechám to být. Uvolním se… a zhluboka se nadechnu… Ještě jednou… a ještě jednou… Dýchám pokojně… Vychutnávám ten klid, který mě obklopuje z každé strany… Vnímám vnější zvuky, které mě v této chvíli nevyrušují… Uvědomím si, že sedím v prostoru, ve kterém je přítomen Bůh. Je to Boží prostor. Bůh se na mě dívá milujícím pohledem. Dotýká se mě něžně a laskavě. Vnímám na sobě ten laskavý Boží pohled, vnímám jeho něžný dotek. Cítím, jak vkládá na mou hlavu svou ruku, jak mě obejme a drží v náručí… Vychutnávám si dobrotu této chvíle…
Prosím o milosti meditace:
- Prosím Boha o milost, aby všechny mé úmysly, činy a rozhodnutí byly nasměrovány čistě na službu a chválu Boží velebnosti. Prosím o velkodušnost, úctu a pokoru.
- Prosím o prohloubení víry a větší lásku vůči vzkříšenému Pánovi.
( https://www.youtube.com/watch?v=k7ga3s51jUs&list=RD-DitEAtjrWg&index=10 )
Představím si učedníky, jak jsou plný strachu shromážděni v horní místnosti, kde se naposled setkali s Ježíšem při ustanovení Eucharistie. Ještě mají vzpomínky na ten hrozný pátek, když Ježíše odsoudili na smrt ukřižováním. Ježíš zemřel a pochovali ho. Dnes je tomu už třetí den. Ztratili nejenom odvahu, ale i smysl těch třech let, které prožili s Ježíšem. Co asi prožívají v mysli a srdci?…
Jak nad tím uvažují, najednou se Ježíš zjeví uprostřed nich, i když dveře jsou zavřené. „Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Tahle zkušenost je najednou naplnila obrovskou radostí. Ježíš k nim přišel, aby jim svěřil důležité poslání. Dechl na ně a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Jsem tam i já. Vidím Ježíše a slyším jeho slova. Jak se cítím já v této situaci?…
( https://www.youtube.com/watch?v=Hvno17nl7vg )
Teď vidím jiný obraz: Tomáš u toho nebyl a teď se vrací zpátky, ale Ježíš tam už není. Učedníci ho s velikou radostí přesvědčují, že viděli Pána na vlastní oči, ale on tomu nemůže uvěřit. Byl to těžký týden boje víry apoštolů a Tomášovi nevěry. Bylo to bolestné napětí…
Tomáš pořád žije s větou: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Nemám i já někdy takové pochybnosti a vnitřní boje?…
( https://www.youtube.com/watch?v=cJ4bQTVaFB8 )
Těžkou situaci nakonec rozřeší sám Ježíš. Zopakuje se situace z předešlé neděle. Apoštolové jsou opět spolu a je přítomen i Tomáš. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ To zasáhlo Tomáše. Přece je to pravda… Ježíš ho vyzve: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš hluboce dotčen, se zmohl jenom na hluboké vyznání víry: „Pán můj a Bůh můj!“ Zůstanu u toho momentu a dívám se na celou událost…
Přemýšlím, co se stalo. Moc odpouštět hříchy… Ježíšův zářící otevřený bok… Hřích nevěry… Odpuštění… Já… Moje životní situace… Potřeba odpustit hříchy… Mě… Druhým…
Poslouchejme nyní Ježíšův odkaz lidstvu, který řekl sv. sestre Faustíne o tom, jaké je jeho Srdce: „Mé Srdce je přeplněno velikým milosrdenstvím k duším, zvláště k ubohým hříšníkům. Kéž by pochopili, že já jsem jejich nejlepší Otec, že pro ně z mého Srdce vytryskla krev a voda jako ze zřídla přeplněného milosrdenstvím, pro ně přebývám ve svatostánku, jako Král milosrdenství toužím obdarovávat duše milostmi, ale nechtějí je přijmout…“
( https://www.youtube.com/watch?v=vxVxM-1NhTY&list=RD-DitEAtjrWg&index=11 )
„Alespoň Ty ke mně přicházej co nejčastěji a ber ty milosti, které oni nechtějí přijmout, a tím potěšíš mé Srdce. Ach, jak je veliká lhostejnost duší za tolik dobroty, za tolik důkazů lásky, mé Srdce zakouší samý nevděk, zapomenutí od duší, které žijí ve světě; na všechno mají čas, jenom nemají čas na to, aby přišli za mnou pro milosti…“
„Otevřel jsem své Srdce jako živý pramen milosrdenství. Všechny duše mohou z něho čerpat život. Všechny duše se mohou s důvěrou přiblížit k tomuto moři milosrdenství. Hříšníci zde najdou ospravedlnění a spravedliví se upevní v ctnostech…“
„Žádná duše nenalezne ospravedlnění, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství, a proto má být první neděle po Velikonocích svátkem Milosrdenství. V každé duši konám dílo milosrdenství, a čím větší hříšník, tím větší má právo na mé milosrdenství. Kdo důvěřuje mému
milosrdenství, nezahyne, ale nepřátelé ztroskotají u podnože mých nohou…“
( https://www.youtube.com/watch?v=RnMHrVN99b4 )
„Přeji si, aby mé milosrdenství poznal celý svět; nesmírné milosti toužím dávat duším, které důvěřují mému milosrdenství…“
Zůstanu s Ježíšem a vyjádřím mu svou hlubokou důvěru a lásku, jak je to jen v mých silách…
Ježíš mě přivine na své Srdce a zůstávám s ním v důvěrném objetí… Z jeho Srdce vychází zář a vlévá se do mého srdce. Přináší mi to odpuštění, úlevu, pokoj a radost…
Co se ve mně stalo?… Co rezonuje v mém srdci?… Jaké rozhodnutí se ve mně rodí?…
Pomalu ukončím meditaci. Z hluboka se nadechnu a společně se pomodlíme: Otče náš.
( https://www.youtube.com/watch?v=CvglW3KNSsQ&list=RD-DitEAtjrWg&index=24 )