Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“ (Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ (Mt 28, 1-10)
( Možný hudební doprovod k meditaci viz https://www.youtube.com/watch?v=mr5wmKOirbc&list=RD8pL2_pUDWIE&index=7 )
S úctou udělám znak kříže.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Sedím na židli uvolněně. Nohy jsou trochu rozkročené, ruce se dlaněmi opírají o stehna, záda jsou opřena o opěradlo židle. Pomalu si uvědomuji své tělo od hlavy až k patě. Vnímám, kde jsem napjatý… kde pociťuji v sobě bolest. Neřeším to, nechám to být. Uvolním se… a zhluboka se nadechnu… Ještě jednou… a ještě jednou… Dýchám pokojně… Vychutnávám ten klid, který mě obklopuje z každé strany… Vnímám vnější zvuky, které mě v této chvíli nevyrušují… Uvědomím si, že sedím v prostoru, ve kterém je přítomen Bůh. Je to Boží prostor. Bůh se na mě dívá milujícím pohledem. Dotýká se mě něžně a laskavě. Vnímám na sobě ten laskavý Boží pohled, vnímám jeho něžný dotek. Cítím, jak vkládá na mou hlavu svou ruku, jak mě obejme a drží v náručí… Vychutnávám si dobrotu této chvíle…
Prosím o milosti meditace:
- Prosím Boha o milost, aby všechny mé úmysly, činy a rozhodnutí byly nasměrovány čistě na službu a chválu Boha Otce. Prosím o velkodušnost, úctu a pokoru.
- Prosím o milost, abych dokázal zanechat, to, co už je ve mně neživé a přijal dar proměny – zmrtvýchvstání – nový život.
Vrátím se k momentu, jak Josef z Arimatie snímá Ježíšovo tělo z kříže, jak ho zavíjí do plátna a s dalšími pomocníky ho ukládá do hrobu: Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna a uložil ho do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále. Před vchod do hrobky přivalil velký kámen a odešel. Marie Magdalská a druhá Marie (přitom) seděly naproti hrobu. (Mt 27, 59-61) Jsem přítomen u této události. Pomáhám Josefovi snímat Ježíšovo tělo z kříže… Spolu s ním ho zavinu do čistého plátna… odneseme jeho tělo a s úctou ho položíme do hrobu… Já zůstanu v hrobě s Ježíšem… Chvilku se dívám na nehybné tělo… dotknu se ho… je studené…
( https://www.youtube.com/watch?v=XaelwkCMcYw&list=RDXaelwkCMcYw&start_radio=1 )
Najednou se s hřmotem zavalí kámen ke vchodu a zůstávám ve tmě, chladu tváří v tvář smrti. Jaký pocit se mě zmocňuje? … Jaké myšlenky mě děsí? … Nechávám se pochovat s Ježíšem… Co je můj hrob? … Co chci s Ježíšem pochovat? … Jaké mrtvé činy, ve kterých už není život? Jaký život jsem žil do této chvíle, který mi vlastně přinášel jenom smutek a bolest… V jakém vztahu žiji (k osobám a věcem), které mi ve skutečnosti přináší smrt? … Všechno pojmenuji a vkládám do hrobu…
Uvědomuji si, že vlastně jsem sám. Za svá rozhodnutí jsem odpovědný já sám. Za celý svůj život jsem odpovědný já sám před Bohem… A pak následuje věčnost… Co se mi honí hlavou?… Jsem ztracen?… Mám nějakou naději?…
Jak nad tím přemýšlím, najednou celou hrobku ozáří obrovské světlo… kvůli té záři nic nevidím. Ale přece vnímám, že mrtvé tělo se pohlo a vidím siluetu mužské postavy, jak se posadí, vystoupí z plátna a vzpřímeně se vztyčenou hlavou prochází přes kámen, chytne mě za ruku a převede přes kámen, pak zmizí… Jakou životní překážku symbolizuje pro mě ten kámen?…
( https://www.youtube.com/watch?v=1eiRMNvikLg&list=RDXaelwkCMcYw&index=2 )
Venku je ještě tma, ale postupně se začíná rozednívat. Vidím, jak přicházejí ženy a jsou v rozpacích, kdo odvalí kámen. A k tomu ještě stojí před hrobem stráže… Najednou se zablýská. Z nebe přistoupí zářící anděl, kámen se s lehkostí odvalí. Sedne si na kámen a oznamuje vyděšeným ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“ Vyděšené ženy se ani nepodívají do hrobu, ale s radostí běží zvěstovat učedníkům poselství…
Běžím se ženami… a najednou proti nám jde Ježíš se proměněným vzhledem… živý, v bílém oblečení, šťastný, vznešený a oslovuje ženy s velkou pokorou úctou a radostí: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Jsem celý ohromený z celé události… Zpočátku se nemohu vzpamatovat… Analyzuji v sobě, co se stalo… Před chvílí jsem byl v hrobě s mrtvolou a teď v hrobě zůstali jenom plátna. A teď najednou přede mnou stojí živý Ježíš? … Co se mi honí hlavou?…
( https://www.youtube.com/watch?v=QgaTQ5-XfMM&list=RDXaelwkCMcYw&index=3 )
Ženy s velkou radostí padají k Ježíšovým nohám a běží k učedníkům odevzdat Ježíšův vzkaz. Já zůstanu s Ježíšem sám… Co si uvědomuji? … Co udělám? … Co chci říci Ježíšovi?… Vylévám mu svoje srdce…
Co udělá Ježíš? … Co mi řekne? …
Pomalu ukončím meditaci. Uvědomuji si, co se stalo… Jaká proměna ve mně nastala? Jaké pocity mám v sobě?… Za co jsem vděčný?… O jakou milost prosím?…
Neloučím se s Ježíšem. On mi zmizí z očí, ale vnímám jeho přítomnost ve svém srdci…
Nadechnu se a pomodlím… Otče náš…
( https://www.youtube.com/watch?v=KfgsEdX_vXs&list=RD8pL2_pUDWIE&index=7 )